Je na čase učinit povinnosti zadost a konečně se vydat na dlouho odkládanou túru tuzemskými luhy a háji. Společně si ve čtyřech zastaveních povíme, co zajímavého se v nich za poslední dobu urodilo. Vězte ale, že titulek „death metal“ je trošku zavádějící, neb mimo něj ještě budeme mít tu čest důkladně si potykat s jeho častým spojencem – totiž grindem. Teď už ale dost zbytečných slov, neb nadešel čas vstoupit a bez ostychu se seznámit s různými přístupy k extrémní hudbě v podání kvarteta domácích reprezentantů.

INNER HATE – Bestial Confession

A hleďme, tuzemskou kapelku, která se snaží zabrnkat na techničtější notu tu skutečně nemáme každý den. Ze stověžaté matičky se hlásí o slovo INNER HATE, možná budoucí to naděje domácí death metalové scény (pokud na sobě budou nekompromisně pracovat, samozřejmě). Z „Bestial Confession“ cítím výraznou snahu odlišit se, oddělit se od početného stáda příznivců tradičních a již notně omšelých receptur. Sympatická pětice si moc dobře uvědomuje, že z hrstky triviálních riffů složí dobrou skladbu jen zázrakem, proto svoji pozornost velmi správně obrací směrem ke komplikovanějším a méně prvoplánovým strukturám. Pravda, občas si INNER HATE ukousnou poněkud větší porci, nicméně po většinu hrací doby drží jednotlivé fragmenty jejich netypické skládanky pěkně pospolu. Pražská pětka se snaží poukazovat na techničtěji zaměřené spolky i po stránce zvukové, především pak ostrým a transparentním projevem kytar (místy se dokonce vkrádají na mysl pověstní techno ekvilibristé NECROPHAGIST). Samozřejmě, zatím tu srovnáváme nesrovnatelné, neb cesta k dokonalosti, kterou svým způsobem Muhammed Suiçmez a jeho parta symbolizuje, bude ještě nesmírně dlouhá a trnitá. Našlápnuto je však dobře, teď jen nepolevit a ve zkušebně dřít a dřít od svítání až do soumraku. Od věci dozajista nebude ani hluboká úvaha nad úrovní textů, aktuální klišovité veršíky totiž stačí jen na shovívavé pousmání.
[5.5 / 10]
http://inner-hate.mysteria.cz

NEEDFUL THINGS – Dead Point

Patnáct skladeb, něco přes třicet minut hracího času. Myslím, že všem je naprosto jasné o co tady vlastně půjde. Pardubický maso-mlýnek NEEDFUL THINGS samozřejmě nevyhrává nic jiného než pure grindcore. „Dead Point“ připomíná jednak tvorbu ostrovních otců brusného řemesla (samozřejmě mluvíme o NAPALM DEATH) a současně bere i z aktuální skandinávské produkce. Zkrátka tedy nezůstanou fans SPLITTER, ROTTEN SOUND a hlavně DEATHBOUND. Partu neurvalců okolo výtečného vokalisty Kaie Jaakkoly připomíná zejména neotesaný zvukový kabátec, překvapivě zhotovený ve studiu Hell Sound za asistence Jana Kapáka (AVENGER). NEEDFUL THINGS se s tím skutečně vůbec nepářou, bez jakýchkoli kompromisů drtí svůj maximálně přímočarý grinding a nejrůznějším stylovým odbočkám, jež se na jejich cestě nabízejí, nevěnují ani tu nejbídnější pozornost. Od první skladby roztočí NEEDFUL THINGS svůj kolotoč do maximálních obrátek, které jim vydrží až do závěrečného coveru „Low Point“ (výběr téhle skladbičky od NAPALM DEATH není vzhledem k obsahu desky ani trochu překvapivý). Kapela hraje s ohromným nasazením, občasná zpomalení (pokud se to tak dá vůbec říci) jsou výjimkou, stejně tak jako melodie nebo techničtěji pojaté pasáže. Pohodový, bez jakýchkoli kompromisů nadrcený grinding. Tahle půlhodinka ve společnosti nesmlouvavých NEEDFUL THINGS je skutečně příjemnou relaxační záležitostí.
[7 / 10]
www.needfulthings.wz.cz

DESPISE - Fragments Of Reprisal

Vedle Wese Benscotera nebo Vincenta Lockeho patří mezi nejvíce proslulé extrémní grafiky i John Zig. Jeho obludné malůvky zdobí již desítky nahrávek, většinou pocházejících z dílen nekompromisních gore/grindových kapel. Frontman texaských spolků SARCOLYTIC a IMAGES OF VIOLENCE se tentokráte vyřádil i v našich podmínkách, konkrétně pak na coveru debutového alba kolínských DESPISE. I díky tomu není zrovna těžké odhadnout, co že se to vlastně v drážkách „Fragments Of Reprisal“ ukrývá. Pokud hádáte US brutal death/grind, hádáte správně. Produkce ve stylu DEVOURMENT, DISGORGE potažmo pak ranných LIVIDITY nebo i FLESHLESS sice nekompromisně válcuje, ovšem na druhou stranu nedokáže přinutit posluchače plně se koncentrovat na celou půlhodinu hracího času. DESPISE navíc natahují stopáž skladeb až přes hranici šesti minut, přitom ale válčí tradičními d/gc zbraněmi, které moc prostoru pro experimenty nepovolují. Kapela však ve svých řadách ukrývá i jeden variabilní element, a sice vokalistu Michala „Seppa“ Kusáka, jenž přidává albu na barevnosti a tím pádem i zajímavosti (zpěv je navíc posílen účastí hostujících kapacit z ARSEBREED, SMASHED FACE či GODLESS TRUTH). „Fragments Of Reprisal“ nabývá na zajímavosti hlavně při třetí položce „A Spiral Of Paranoia“ (ke které byl natočen i videoklip), kde DESPISE skutečně zapracovali na pestrosti a plynule přecházejí od táhlého „sliznatého“ death metalu až po vysokorychlostní grindové víry. V následující skladbě „Self-Analysis Overdose“ zase kolínští zabrnkají na nápadně melodickou notu, což rozhodně není od věci, ba právě naopak, větší podíl chytlavých linek by „Fragments Of Reprisal“ vůbec neškodil. Naopak trošku zbytečný mi přijde závěrečný cover „Anointed In Servitude“ od INTERNAL BLEEDING, neb si myslím, že newyorská brutal death metalová ikona má na kontě celý kontejner mnohem výraznějších skladeb. Konečný verdikt? Přes nepříliš výrazný úvod a roztahaný závěr je debutový disk DESPISE velmi slušnou záležitostí. Sám za sebe musím konstatovat, že počáteční skepsi nakonec přeci jen vystřídala spokojenost.
[7 / 10]
www.despise.cz

MNICH - Nine Shapes Of Death

Hej Chucku, slyšíš to? A líbí? Jsem si jistý, že se ve své „open casket“ hrůzou neobracíš, vždyť MNICH vyhrávají přesně podle Tvého gusta. Daleko hůře jsou na tom nebozí pisálci, těm je hned po první skladbě jasné, že s hodnocením bude dneska velký problém. Název „Devět tvarů smrti“ totiž velice výstižně poukazuje na obsah CD, tedy za předpokladu, že bereme „smrt“ jako DEATH. Tvorba Chucka Schuldinera je doslova všudypřítomná, prostupuje nahrávkou od sklepních prostor až po střešní tašky a zhmotňuje se v každém jednotlivém tónu. Tímto nechci MNICH pasovat do pozice krystalického revivalu, neb na „Nine Shapes Of Death“ pár svojských fragmentů přeci jen nalezneme, ovšem v porovnání s rozsáhlým vlivem floridské legendy je to jako hledat onu pověstnou jehlu v kupce sena. Kapela cituje až příliš nápadně, děje se tak po stránce skladatelské i zvukové, a aby toho nebylo náhodou málo, tak i po stránce vokální. Samotní MNICH si toho jsou určitě velmi dobře vědomi, proto se snaží do uší bijící inspiraci naředit pořádnou porcí melodiky (která na albech DEATH první housle nikdy nehrála, a to ani na vyloženě hitovém „Symbolic“). Právě ze šestého řadového alba Schuldinerovců pochází i závěrečná položka, notoricky známá skladba a zároveň velmi častá oběť nejrůznějších předělávek - „Crystal Mountain“. Jak už jsem naznačil výše, tvorba MNICH se sice velmi dobře poslouchá, nicméně disponuje téměř nulovou originalitou. Sice mě to velmi mrzí ale nemohu jinak než oprášit nesmrtelnou sentenci: proč poslouchat kopii, když mám k dispozici originál? Jinak musím kapelu pochválit za moc pěkně zpracovaný booklet alba (jen příště pozor na tu krkolomnou angličtinu) a koneckonců i za sympatickou žádost o recenzi. Kéž by se každá kapela presentovala takto slušně a zároveň profesionálně jako MNICH.
[4.5 / 10]
www.mnich.org